Postřehy z mé online poradny a ze sezeních Fen kineziologie.

Jak ze svého potomka vychovat kvalitního člověka? Na začátek je nutno říci, že jsme všichni vyrostli v nějakých podmínkách a ty nás formovaly do dnešní podoby. Cítíme se však silní, vyrovnaní, milovaní a využíváme plně svůj potenciál? Upřímně řečeno, málokdo. Většina lidí se celoživotně léčí z dramat svého porodu a dětství, případně z náročného dospívání. Já byla jednou z nich. Ať už byli moji rodiče jakýkoliv, uměli si udělat čas sami na sebe.

Máma musí i odpočívat.
Dítě se potřebuje naučit, že jeho máma potřebuje čas sama na sebe. Existuje pravidlo 30min, rozvedu níže. V mé online poradně se setkávám s případy žen, které si umanuly, že se musí svému dítěti věnovat 16, 18h nebo 24h denně, ale jejich tělo v důsledku tohoto tlaku na výkon vypovídá službu a jejich psychika opakovaně sklouzává k vyhoření. Dostaly se vlastním přičiněním k jakési sebedestrukci a vnitřnímu konfliktu, z kterého neumí samy vystoupit, neboť jim chybí síla a podpora zvenčí. Hledají na internetu, nechávají se "inspirovat" ostatními supermatkami a mají v sobě pěkný mentální a emoční guláš.

Po krátkém rozboru problému s těmito ženami se dostáváme k tomu, že chtějí mít tyto matky všechno perfektní, dokonalé, aby jim okolí, například manžel nebo tchýně, případně jejich vlastní matka, nemohli nic vytknout a ocenili je. Jenže to se nekoná a věčně uštvaná matka zůstává sama, opakovaně frustrovaná a nepochopená. Ačkoliv po tom touží, nedovolí si ani chvíli soukromí, nemá čas pro "své věci", a neumí odpočívat, neboť vyrůstala v rodině, kde se žilo v programu, že nemá právo odpočívat. Tyto matky končí s depresemi nebo u rozvodového stání.

V dnešní době můžeme ve svém okolí vidět nejednu "super matku" nebo "trysko-matku", která žije na hraně vyhoření a psychického zhroucení, ačkoliv to po ní nikdo nechce. Proč si toto ženy matky dělají je otázka několika vnitřních vlivů, zejména pak mentálních programů a vzorců, podle kterých nevědomě fungují a dostávají se do vnitřních protichůdných procesů, které nekončí zrovna šťastně.

Zaměřila jsem se na hledání společných charakterových rysů u těchto žen a jedním z nich je například sklon k úzkostnému prožívání, z čehož pak pramení potřeba mít všechno pod kontrolou. Jestliže je Žena matka poháněna vnitřní úzkostnou tendencí, nevnímá správně signály svého ani dětského těla a dochází k vážným problémům. Domácnost je pak vzhůru nohama. Máma věčně křičí, dítě neposlouchá, nemá respekt, neumí být chvíli samo o samotě, manžel nemá zájem a celou situaci tak nějak podceňuje a neřeší. Ona je často vyčerpaná a frustrovaná, dítě zase plačtivé nebo vzteklé. V takových podmínkách pak vyrůstají úzkostné a narcistické osobnosti, které mají problém s respektováním řádu, autorit a osobních hranic druhé strany...toto jsou děti dnešní doby.

Naše babičky byly nadřené. Naše maminky jsou přepracované a uštvané. Chceme to žít my, jejich dcery, stejně? CESTA ven ze začarovaného kruhu existuje.

Už od ranného věku je velmi prospěšné umožnit dítěti být v rámci dne nějakou chvíli samo se sebou, zatímco Ty se věnuješ něčemu nebo někomu jinému. Například vaření, úklidu, četbě knihy, rozhovor s blízkou osobou nebo utužování vztahu s drahou polovičkou. Dokud je dítě opravdu ještě malé (od narození až do 1,5 let) je kontakt s dítětem intenzivnější, to je jasné, ale i zde si musí máma dovolit mít čas na dobití baterek a zařídit si čas tak, aby měla denně aspoň hodinu jen a pouze na sebe a dále alespoň půl hodiny na svou drahou polovičku.

Mnoho maminek si myslí, že své dítě musí neustále zásobovat vzruchy a podněty, ale vůbec si neuvědomují, že tím dítě zahlcují a zatěžují. Jakmile je dítěti 2 a více let, je velmi prospěšné dítě seznamovat s denním režimem, kde má všechno své místo, řád a jasně vymezený prostor a osobní hranice, které je nutné si bděle ohlídat a být v tom důslední (ideálně) oba rodiče.

V tomto denním režimu musí dítě vidět, že se mu denně věnují oba rodiče a to jen tak moc, jak situace a podmínky dovolují, a že táta a máma potřebují čas také pro sebe na utužování partnerství, neboť příchodem dítěte nejedno manželství stojí na prahu krize a rozpadu. Proč to tak bývá je jistě všem jasné.
Tito lidé si zapomněli sednout a domluvit se o novém nastavení a fungování v domácnosti a rodině obecně, tudíž fungují pouze na základě domněnek a očekávání.

Dítě se dále musí obeznámit s tím, že každý člen domácnosti má právo na soukromí a čas jen pro sebe a nikdo nemá právo jej vyrušovat. Čím je dítě starší, tím budou požadavky na pozornost a také na soukromí odlišné. Avšak i dospívající nebo již dospělé dítě potřebuje plnohodnotně prožít chvíli se svou mámou či tátou. Stačí půl hodinka plné pozornosti nad šálkem čaje nebo na procházce.

Vědomé vztahy a vědomá komunikace by měl být CÍL každého partnerství, manželství a rodiny. Cíl partnerství by neměl být velký dům a krásná zahrada, neboť když nefunguje komunikace a žijeme ve frustraci, všechno toto pak ztrácí hodnotu.

Všechno toto se dá postupně zpracovat na Fen kineziologii a hlubší frustrace a blokády pak postupně rozpouštět na Satori dýchání. Takže cesta ven existuje, a je dostupná všem.

Přeji vám pěkné a smysluplné chvíle při debatách o důležitých věcech. S láskou Natálie

Rychlý kontakt:
www.denik-natalietothove.cz
www.satoridychani.cz

© 2018-2020 FEN kineziologie