Řidičský průkaz jsem si dělala poměrně pozdě, když to srovnám s mými kamarády, až ve 27 letech. Hned po dokončení autoškoly jsem seděla v autě mého tehdejšího partnera a jeli jsme na výlet do Uherského Hradiště. Na kruhovém objezdu jsem však neodhadla rychlost a vjela jsem do cesty dalšímu autu, které právě projíždělo, bylo plné lidí. K nehodě nedošlo, nestřetli jsme se. Já i řidič Škodovky jsme hbitě vjeli do travnaté plochy a pak jsem to pěkně schytala. Z auta vyšel vzteklý, celý rudý pán a křičel na mne "krávo pitomá". V tu chvíli vyskočil z našeho auta můj přítel a usměrňoval onoho muže, že na ženu takto křičet nemůže a že jsem začátečník. V tu chvíli vystoupila z auta stará babička, která mne začala uklidňovat a já jsem se v tu ránu rozplakala, protože mi došlo, co se mohlo stát. Od té doby jsem auto neřídila a jezdila jsem všude busem, vlakem nebo na spolujízdu.
Za ty roky jsem si zvykla a dokonce jsem sama sobě nalhávala, že auto nepotřebuji a ve vlaku si aspoň odpočinu, občerstvím se, projdu se atd. Někde uvnitř jsem samozřejmě věděla, že mne ta nepříjemnost na kruháči zablokovala. Stále však bylo mnoho "závažnějších" témat, na kterých jsem potřebovala pracovat, tak jsem to odsouvala, celkem 13 let.

Jednoho krásného rána jsem se probudila, zdálo se mi o mém Mistrovi a ten vyjádřil přání, abych jezdila autem. Můj záměr, proč chci opět jezdit autem byl takový, že chci jezdit za ním do ašrámu a poslouchat v autě jeho zpěv. S manželem Martinem jsem se domluvili, že se koupí auto a po dlouhém zvažování jsme si objednali na zakázku auto, které mělo splňovat mé základní požadavky na auto - bezpečnost, rychlost, silný motor, kvalitní (nekazová) značka, nový vůz, automat, malé Suv. Záloha na auto předána, smlouva podepsána a auto šlo do výroby. Měla jsem 5 měsíců na to, abych se zbavila všech mých bloků a traumat, která by mi bránila jezdit bezpečně, klidně, sebevědomě, po tmě a ještě k tomu po dálnici. :-)
Přihlásila jsem se na kondiční jízdy v autě s automatickou převodovkou a zjistila jsem, že odbloky zafungovaly, neboť jsem řídila klidně a dokonce s radostí.

Zde je výčet témat, která se postupně odhalovala a bylo nutné je zpracovat, než vyrazím do terénu s novým autem.

  • Strach, že způsobím autonehodu
  • Strach, že budu "jen nebezpečná ženská za volantem"
  • Traumatický zážitek z kruháče v UH
  • Strach jet po dálnici mezi rychlými auty
  • Strach jezdit za šera a za tmy
  • Strach ze srážky se zvířetem
  • Strach, že budu zbrkle reagovat a poruším pravidla silničního provozu
  • Strach, že si nevzpomenu, co která značka znamená
  • Odblokovat to, co mi brání být zdravě sebevědomou řidičkou
  • Strach, že zničím nové auto
  • Strach jezdit dlouhé trasy
  • Strach, že budu jezdit moc rychle
  • Strach jezdit na sněhu, na ledě, za deště
  • Stres na to, že budu muset jezdit do servisu a jednat s muži o technických věcech
  • Strach, že natankuju něco jiného, než mám
  • Strach, že na cestě píchnu a zůstanu bez pomoci
  • Strach jednat s policií, kdyby do mne někdo ťukl
  • Strach, že nebudu dostatečně pozorná a bdělá

...To je myslím vše. :-)

Stihlo se to. Bylo 28.11. 2016 a já si měla přijet do Prahy pro auto a slavnostně si jej převzít. Teda řeknu vám, to byl pocit! :-) Po cestě zpět domů začala sněhová vánice na dálnici. Mnoho aut skončilo v řetězové nehodě, která byla na dálnici do Brna. Moje intuice mi chvíli před tím řekla, ať jedu po okrscích. Vím, že kdybych ji neposlechla, skončím tam s nimi. Od té doby jezdím jako "širón" a moc mne to baví. Věřím si, věřím také svému autu a věřím v Boží ochranu na cestách, ale nebýt přípravy na Fen kineziologii, dodnes jezdím ve vlaku a stěžuji si na zpoždění.
Přeji vám radost z jízdy autem, neboť jízda autem symbolizuje jízdu životem. Užijte si to.

S láskou Natálie*
Vyberte si svého Fen kineziologa.

© 2018-2020 FEN kineziologie